Re: Jsem těhotná a miminko má DS

Mickey toto je strašně citlivé téma, já jsem byla před pár lety v tomto ohledu strašně radikální, nyní jsem, po porodu 2 děti s VVV více pokorná. Přesto si myslím, že ženeš svoje myšlenky do absolutního extrému. Na tuto problematiku budou vždy probíhat velké diskuse plné emocí a každá ze stran má v podstatě pravdu. Taky otázky typu kdy je embryo či plod člověkem schopným života a kdy nikoliv, jsou bez jednoznačné odpovědi. Já jsem v tomto těhotenství odmítla veškeré krevní testy na vrozené vady a spoléhám se pouze na kvalitní UZ vyšetření. Svým způsobem je to hazard, ostatně stejně jako testy podstoupit. Např. standartně prováděný tripple test má záchytnost 65%, což je skoro jako kdyby si člověk hodil korunou. Hodně že s pozitivním výsledkem (nad 1:250) je posíláno na amnio s reálným rizikem 1:100 potratu, tj. že je následkem přílišného testování potráceno zřejmě více zdravých plodů, než kolik by se jich reálně narodilo s genetickou vadou. Na druhou stranu porod dítěte s genetickým zatížením může být a nejspíš je, velmi náročné pro celý další život rodiny, do které se takové dítě narodí. Moje děti nemají tak závažné vady a přesto jsme toho nalítali po doktorech strašně moc a ještě nás toho hodně a hodně čeká.
Sama se dost obávám negativního postoje lékařů a personálu po odmítnutí tripplu, někteří se chovají dost neomaleně a výroky typu "vy chcete vážně debilní dítě" nejsou výjimkou. Přesto si myslím, že jsem své rozhodnutí pečlivě uvážila. V obou předchozích těhotenstvích jsem podstupila všechny možné testy vč. amnio a ty nervy co jsem si po pozitivním NT scr. užila nikomu nepřeji. Mám zato, že v naší rodině určitá zátěž k VVV je, ale ne k takovým typu DS či Edw.s. Předpokládám, že by mi NT nebo tripple opět vyšel pozitivně a já se hnala na amnio v podstatě zbytečně. Nyní jsem rozhodnutá si mimčo nechat, byť by nebylo opět úplně Ok. Naštěstí to zatím vypadá dobře a nic nepoukazuje na VVV.
Co se týče životaschopnosti plodu, tak ta se samozřejmě snižuje s pokrokem medicíny. Dítě, které by se před 20 lety narodilo v 25. týdnu s hmotností 490 g, by s největší pravděpodobností zemřelo, v dnešní době jsou takové děti běžně zachraňovány. Otázku etiky takového chování ponechám stranou, je to buď anebo, že dítě bude zdravé, nebo že po tak předčasném porodu bude mít nějaké závažné postižení. Já osobně považuji za životaschopné dítě takové, které by přežilo porod a následné období pouze s běžnou péčí, kterou mu poskytne jeho matka, tak jak to ostatně v přírodě chodí u všech druhů savců. Slabí jedinci nemají šanci na přežití. Lidé však disponují rozumem, proto zachraňují i slabé či postižené jedince. Ŕíká se, že každá společnost je natolik silná, nakolik dobře se dokáže postarat o své slabé. Moje pocity v tomto ohledu jsou dost rozporuplné, ještě před pár lety bych řekla, že by se postižené děti neměly rodit, dnes se ve mně dost bije pro i proti, podle toho, z kterého úhlu pohledu se na to dívám. Jsem nyní na konci 16. týdne a své mimčo už vnímám, proto opravdu nevím, zda bych byla schopná jít na potrat, kdyby na UZ v 21. týdnu bylo něco hodně špatně. Prostě to opravdu nevím a nedivím se zakladatelce, že přišla pro radu sem, protože málokdo by byl schopen s klidným svědomím rozhodnot o životě a smrti, aníž by ani trochu nezapochyboval. Tak ledově klidně se snad žádná těhotná nedokáže rozhodnout.
Myslím, že ať se zakladatelka rozhodne jakkoliv, nikdy to nebude ani dobře ani špatně a pochybnosti a bolest zůstanou. Držím palce, ať to rozhodne s nejlepším vědomím a svědomím a netroufám si vůbec radit, zda potrat, či porodit a vychovávat.