Jak často se vídat s tchánama?

Potřebovala bych se poradit ohledně mých tchánů. Jsou docela fajn. Problém je v tom, že jsou neuvěřitelně společenští. Mají pouze jednoho syna, tedy mého manžela. Tím pádem v důchodu omezený "zdroj zábavy". Vyhledávají jakoukoli příležitost ke kontaktu s námi. Oběd, výlet, návštěva, hlídání dětí. Čím víc se vidíme, tím víc chtějí. Při každém setkání vyhledávají možnosti, jak domluvit další. Minimálně 5x řeknou, že "kdyby něco, ať zavoláme", při obědě na 26.12, že kromě téhle husokachny koupili ještě jednu a kdy přijdeme na tu druhou atd atd. Je to vždycky boj, uhájit si také to své. Nechci, aby to vyznělo nevděčně. Občas se mi hodí, že mi pohlídají děti (4 a 16 měs.), ale když je něčeho moc, člověk si toho pak přestává vážit.
Za měsíc jedou se starší na hory, v červenci na týden do Jizerek. Loni a předloni byli se starší u moře. Letos chtějí znovu. několikrát jsme se s manželem snažili jim naznačit, že jsme tu také my. Že jsme u moře s dětmi ještě nebyli, a chceme jim také něco ukázat sami. Tak prý máme jet taky. Také máme ještě druhé rodiče, kteří chtějí užít vnoučat. Prý může jet za sezónu třeba třikrát. "tak jí to dopřejte". Nechci to ale tak, přijde mi, že moře či cololi jiného by mělo být vzácné. Že pak by si děti ničeho nevážili a brzy by s námi nechtěli jezdit (puberta), chtěli by více a více. Oni argumentují, že jsou již starší a neví, jak dlouho budou moct ještě takhle jezdit. Vidí ale bohužel pouze sebe. Přijde mi, že za rok jedny hory a letní dovolená, to je až dost. Druzí rodiče toto nemají a stáli by o to. Jen nás prostě nechtějí vydírat. Čím více tchánovci mají, tím více chtějí.
Manžel sice stojí při mně, ale dělá to mezi námi dusno. On totiž doma není, když s nimi vedu tyhle rozhovory o uhájení pozic. Nevidí je tak často. Jsou to jeho rodiče a on jejich jediný syn. Trochu si je idealizuje.
Poraďte prosím, jak byste postupovali. Díky.