Re: Jak často se vídat s tchánama?

Eecto, v mírnější podobě tohle znám od svojí mámy. STRAŠNĚ se těší na vnuka, furt volá, kdy už přijedem (sama moc nejezdí, a to to má 25 minut autem). Takže my se všichni sbalíme a jedem tam (maminka má svý pohodlí u sebe doma a vnuka u nosu). Když tam sedíme, tak si ho chováme, přebalujem, uspáváme, a maminka NĚCO dělá, protože ona je AKTIVNÍ. Takže ještě tohle na zahradě, ještě tamten telefon, ještě tohle mi musí ukázat a říct a předvést, co si koupila... Pak si vnuka na chvilku vezme, že ho bude chovat, jenže chodit s ním po zahradě nebo po bytě je prostě MÁLO, na ní je úplně vidět, jak jí vadí, že by se za tu dobu NĚCO dalo udělat, takže třeba s kojencem v šátku, kterej ve svém raném věku prostě spal jen za chůze, si sedne k nějaké hodnotné knize. Načež se mimino probudilo a ona mi ho vrátila, že brečí. Stejně tak teď, když už je kojenec větší - dokud se tlemí, tak na něj mluví, jak začne natahovat nebo jak se počurá, okamžitě mi ho nese, takže o nějakým hlídání nemůže být řeč. Navíc maminka musí se svým vnukem KOMUNIKOVAT, jenže on se nejsnáze nosí v klubíčku (hrozně se kroutí a mrská) zádama k tělu, a to mu nevidí do obličeje. Takže je nejradši, když já ho chovám, a ona na něj může mluvit z oka do oka. Čili pro mě pomoc žádná - dovezu jí ho až k nosu, a pak jí ho držím, aby se jí mohl řehnit do obličeje, nosím, přebaluju.... No asi bych i snáze akceptovala, že babička nemá moc zájmu a že jí ten zájem nevydrží dlouho, kdyby pořád všude nevykládala, jak se na vnuka TĚŠÍ a jak si ho hodlá UŽÍT....

(Mimochodem, když se s ním loučí, tak mu říká "to jsem si zas dneska od tebe nasosala energie" nebo "to jsem se od tebe dneska omladila" a podobné ezotericko-egocentrické kecy...)