Re: Co nejhoršího jste kdy v afektu řekly svým blízkým i vzdáleným?

No, přiznám se, že jsem jednou byla opravdu hnusná na číšníka z nějakého baru. Dorazily jsme do toho baru s kamarádkou, po dobré večeři, dvou deckách vína a ve skvělé náladě. Já jsem si sedla k baru a čekala na kamarádku, která zamířila rovnou na záchod. Číšník se mě ptal, co si dám, a já jsem chtěla zatím jenom vodu, měl nějaký blbý kecy, co jsem si to píchla, že jsem tak vysmátá, apod. Nějak jsem pořád nevěřila, že to myslí vážně, takže jsem se neohradila. Až se kamarádka vrátila, zaplatila jsem tu zatracenou vodu a šly jsme okamžitě pryč. Ušly jsme tak dvacet kroků, když mi došlo, že takhle se mnou nikdo jednat nebude. Vrátila jsem se a udělala tam takovou scénu, že si ji ten týpek - možná - pamatuje dodnes. Později se ukázalo, že to byl majitel baru, kterého jsem seřvala před kompletím osazenstvem. Začínalo to větou Kdo si sakra myslí, že je, pokračovalo vylíčením, že se chová jako úplný kretén (možná i něco horšího) a končilo to tím, že si od takových blbečků nenechám na.rat na hlavu. Bylo to poprvé a zatím naposledy, kdy jsem na někoho byla tváří v tvář takhle hnusná. Ale přišlo mi, že v rámci uchování sebeúcty to v tu chvíli bylo nezbytné, takže toho vlastně nelituju - ani dnes.