Grainne, o tom to v základu je, jak říkal kamarád, co se pohybuje jinými psychickým a filozofickými směry, než stíhám.
Vybíráme si zrcadlení, to co samy máme blbě v sobě, tak nám zrcadlo nacentruje tvrději, to, co dobře, buď vrátí lépe, nebo, máme-li pocit, že dobře je špatně komplex - vadí - , naopak hůř....
A na tom něco je. Nikdy jsem nežila s chlapem závistivým, co by nepřál klid, pohodu, lásku, štěstí jiným lidem.... tohle v sobě prostě nemám a p.s. závist cítíme oba - takové to, to bych chtěl/a taky... ale ne negativně, moji mužové byli a jsou tak hodní, že to někdy až vadí a je vyloženě točí naivita moje. Jenomže já jsem naivní, nebo je mi to jedno - že jsem za blbou - oni jsou hodní obecně, až tak, že to vadí mně.
Jsem žárlivá, ne nepátrám, nekontroluju a nevnímám muže jako skříň, jsi můj atd. Muži, se kterými jsem žila, to cítili nebo cítí stejně....., že vše má své meze. Volný sex ve vztahu, nic pro nás a ve finále žárlí víc než já.
Máme rádi peníze. Ne pro peníze, ale pocit klidu, pohody, kdy je na nákupy a ty touhy se u mužů stupňují směrem nepochopitelným. Ano, oba bychom rádi to vlastní bydlení a opravdu jsme nároční na prostor a kluci jsou docela velcí a pracujeme doma, takže je třeba víc místností se sociálkou, kluci potřebují vlastní záchod, my taky a klienti... atd. atd. atd. Některé věci točí, některé ne, ale žít se s nimi dá

)))