Re: Degenerace chlapů

No Limai, mám velmi podobné pocity, i když moje manželství je doufám v pořádku. Ale co se děje poslední rok v naší rodině a kokolí blízkém či vzdáleném. Nestačíme s manžou kroutit hlavou, o kolik fajn přítel vlastně přicházíme, kolika dětí je nám nesmírně líto, jak vlastně netušíme s kým jsme se léta scházeli. Smutný! ... a když se pak podívám tady, je mi do breku. Dneska jsem byla u kadeřnice a ta měla takový příběh, že jsem přišla domu uřvaná jak želva. Fakt drsný!

Hodně lidí má mého muže za nespolečenské stvoření. Dříve mi to bylo líto a vadilo mi to a ted´ jsem tak nějak ráda, že je jakej je. Že i když vypadá, že se děsně nudí, vím že se těší domu na záchod k mým báječným strojírenským tabulkám a tam si muže vesele potvrzovat či vyvracet svoje teorie. Baví mě i poslouchat co se děje u nich v práci a když zrovna máme frmol, poprosím ho, jestli bychom nemohli lisovat až nám dět´átko usne a já teda taky nelením, vyprávím o všem, co jsme za den zažili, i když to je někdy zdánlivě nezáživné. Dříve jsme řešili moje nenažraný šéfy a dneska řešíme naše štěstí, které opatruji, když se snaží realizovat v tom, co ho moc baví a navíc tím pak přispívá i k rozvoji té naší pohody.

...pevně věřím, že nejsem jedna z těch, co ještě netuší, že ve vteříně máš a taky nemáš