Re: Dítě po rozvodu - stěhování

Ahoj Karkulíno,

my jsme se stěhovaly jako děti pořád. Poprvé když mi bylo 6 a mojí ségře 2 roky. Také kuli rozvodu, pak kuli financím ke starým rodičum, pak za mamčinou novou prací, pak za další neb táta nikdy neplatil alimenty. My jsme se se ségrou vždycky strašně těšily na nový pokojíček a nová dobrodružství, mamka nás vždy brala o víkendech po výletech, vždy jsme už na tom místě pár lidí znaly. Nikdy mi to nepřišlo, že jsem přišla o přátelé. Ale se ségrou jsme každá jiná. Moje ségra by nikdy neodešla bydlet dál o rodiny a svých pŘátel je už 15 let na tom samém místě a mě to cestování zustalo. Sama jsem se stěhovala za posledních 10 let 5x. Mám ráda nová místa. No a muj manžel taky, tak že jsme ted´ 600km za prací a až když se mi tu narodilo miminko a vlastně jsem náš pobyt v novém místě prožívala bud´ doma v nezařízeném bytě a nebo v nemocnici, tak jsem začala pocit´ovat stesk, po nějakých přálelých. Po někom s kým mě pojí dětství a chvíli mi z toho bylo smutno. Třeba když malý už byl takový fajn a lezl a viděla jsem venku po hřištích či v MC letité kamarádky vzpomínat, tak mi to přišlo líto. Ale jsem už velká a tak to zkousnu. Navíc jsme se daly dohromady s dávnopohádanou (spíš jsme se pro jednu avšak pro nás duležitou věc nepohodly) spolužačkou ze základky a píšeme si, voláme si a když jsem v městě tak se užíváme. I ona už má miminko a já jsem strašně ráda, že někoho s historií mám