Co dělám špatně?

OPRAVA A DOPLNENI MEHO TEXTU
Ahoj. Zamilovala jsem se do jednoho chlapika, uz je tomu pres 4 roky. Nic rychleho to nebylo, prvni okouzleni od druhe chvile a uz to jelo dusledne do hloubky. On mi da se rici nadbihal (mame stejne zamestnani), svadel me nenapadne i napadne jak pro blba, nic ale nerekl. Postupne jsme se dali do reci, poslal mi pohled z dovolene, oci na me mohl nechat, az me nekam pozval (zajimala me jako ta jeho dovolena, ale davala jsem i najevo, ze jsem do nej hotova, opetovala jsem to). Jenze jak me pozval, ja jit nemohla, protoze jsem s nekym chodila, no, to je silne slovo, spis jsem verne snasela to nechozeni. Vysvetlila jsem mu to, pochopil to. Stale mi pak daval najevo, ze mu nejsem nejak uplne ukradena, opet jsem tomu dala korunu v nejlepsim (jeho primych dlouhych pohledech) - sdelila jsem, ze je mezi nami velka profesni vzdalenost. Pak jsem se to snazila napravovat tim, ze jsem za nim vcelku chodila do pracovny, ale uz to bylo jine. Vetsinou mi pomahal, kdyz jsem na oko neco potrebovala. Ale nikdy nic primeho nerekl, ostatne jeko vubec nikdy. I to pozvani bylo jen pozvanim, kdy me zajimala jeho dovolena a sdelila jsem, ze ho nyni jiz asi nepotkam, natoz nenapadne.. Po tom jeho navrhu a mem odmitnuti s nim jit nekam sama (pouze jeste s nekym tretim) mi rekl, ze uz mi zadne navrhy davat nebude. Z cehoz jsem usoudila, ze to byl jeho maximalni vykon a maximalni pokoreni ode me. Nyni zcela nahodou se s nim potkavam (ale to je opravdu asi osud, ze 3x po sobe jedu do stejneho mesta v dobu, kam on. Jiz se to opakovat nebude, jiz jen jednou.) Otazka zni: jak mohu napravit to, ze me nekdo nekam pozval, kdyz jsem nebyla pripravena a vsechno mi doslo az s krizkem po funuse? Udelala jsem to spatne ja? Nerozumime si? Delam na nej oci, podivam se na nej a jiz se divam do tech jeho..a on do mych, citim nehu, ale proste to je vsechno a dalsi dny (v praci) tam nevidim sakum prdum vubec nic. Mam pocit, ze se cervena pred vsemi jinymi kolegynemi, mladymi i nekterymi stoletymi, jen uz ne prede mnou. Driv ze mne byl nervozni a dnes mam pocit, ze ho opražím kazdou vetou - v mych ocich vyznanim nebo normalni odpovedi - a on pry nekdy nevi, co tim myslim.. Dokonce jsem mu jednou poslala sms, jestli by nesel se mnou na chvili ven - cetl ji pry az dalsi den, ale neodpovedel mi.. A pritom pak si ke mne sedl v autobuse (ona druha osudna spolecna cesta) V praci ho potkavam minimalne, nekdy za den vubec ne. Pripadam si z toho vseho jak kokot. Dekujiii.