Re: Gratulka

děkuju :)
výběr mi taky nedělá zase až tak problémy. Spíš soucítění. Když má Dani vztekací, tak se snažim přehlížet, ale nedokážu soucítit. A kdybych měla někdy možnost jít na ten kurz, tak bych měla spoustu otázek. Třeba příklad: uspávam v posteli, ležim tam s ní a ona se po nějaký době zvedne a jde pryč. Tady platí jen houknout, zasáhnout hned než zmizí, tedy být nadřazená autorita. Co myslíš ty, brabenečku?
Ale uvědomuju si, že když plácnu nebo zařvu, jsou to jen moje nezvládnutý emoce, že to šlo řešit klidněji, kort s tou mojí holčičkou, která si nechá spoustu věcí vysvětlit (nejvíc mě teda vytáčí posr..á plenka nebo kalhotky- to jen tak pro info).
Nedávno si Dani hrála s nožičkama ve vzduchu a jedna tý druhý říká: nech toho, zlobíš, dostaneš na zadek, nechci tě vidět, jdi do pokojíčku . vůbec na sebe nejsem hrdá.
A dneska v posteli, kdy se normálně k sobě tulíme mi řekla, že nemůže, že fotí (brala si do postele telefon na hraní, že to je foťák), otočila se zády a usnula. Tak mě to hodně vzalo, uvědomila jsem si, kolikrát jsem jí za den řekla, že mazlit teď ne, že nemůžu, nemam čas - hlavně teda při kojení (jí nestačí se přitulit bokem, ona chce vlézt na klín a mít mě jen pro sebe) a taky jsem se hodně točila kolem mrněte, že jí trápí prdíky, hodně brečí. A když bylo v pohodě mimi a spalo, tak jsem zas potřebovala být v pohodě já (sednout si, najíst se, dát si Caro, no a pak taky domácnost: uvařit, něco málo poklidit(nepřehánim to) ale přehlížet bordel nedokážu) no a to se pak těch "teď nemůžu" nastřádá. Zítra to bude snad jinak, chtěla bych.
TAk jsem si vylila své šestinedělní srdéčko. Ba ne, už mam den po, ale bouří to stejně.