Re: Gratulka

ANO !!Souhlasím s tebou.Ono se to musíme nejdřív naučit my a pak to "dávat" do dětí.A to je sakra práce přeprogramovat něco,co máš zažitý X let.Ale určitě to nechci vzdát,protože ta dřina asi stojí za to a vlastně to dělám pro spoustu lidí-pro sebe,pro Áďu,pro lidi,se kterýma se bude potkávat a nakonec taky pro její děti..No tak nějak
Taky mi ukazuje,jak umím být hnusnáVeme panenku a začne na ní křičet-nech toho,dám ti na prdel a pod.To mě vždycky mrazí z toho,jak mě musí vidět,když mi povolí nervy.nebo mám strach tady u nás přecházet silnice-Praha a jsou tu dvě s docela hustým provozem a Adélka mi jednou utekla a zastavila se těsně před krajem a to po mém hysterickém zařvání a asi jsem to do ní pěkně napumpovala,protože se bojí a když máme přejít,tak mete přez přechod div se nepřerazí.
Takže když nám opravdu záleží na tom,aby z těch našich zlatíček vyrostli fajn a spokojený lidičky,tak je to fuška.Ale jsem ráda,že nejsem nebo mě to netáhne k tomu,abych si říkala-ona na to zapomene,to přežije a něco musí vydržet-vždyť co by z ní bylo.Možná okolí připadám jako citlivka a že jí rozmazluju,ale já se spíš zajímám o to,co cítí a jak jak jí je.
Tak si zase písnem jak to pokračuje a jak to (ne)zvládáme