Re: Lázně - jsem pěkně naštvaná

Nečetla jsem celou diskusi úplně podrobně, jen mě překvapilo tolik negativních příspěvků. Já také jezdím s dětmi na různé lázeňské léčby (lázně, léčebna, ozdravovna). Jednou jeli děti sami (synovi bylo v té době 8 let), ale bohužel pobyt vůbec psychicky nezvládal, proto jsem si letos doplatila pobyt v ozdravovně pro sebe jako samoplátce a přesto si nemyslím, že bych z něj vychovávala naprostého mamánka. Je hodně citlivý, má velmi špatnou zkušenost ze školy se šikanou, proto jej chápu, že takto reaguje a bojí se. Já mám ze svého dětství tak hroznou zkušenost s lázněmi (poprvé jsem byla v Kynžvartu sama když mi byli 3 roky, od té doby až do puberty každý rok. Klepala jsem se jen jsem viděla že přišla domů pozvánka. Když mi dětská doktorka doporučila pro děti Kynžvart, nepřijala jsem ho, protože z něj mám stále špatný pocit. A to je to už přes 20 let co jsem tam přestala jezdit). A to jezdí na tábory, školy v přírodě, zvládá to jinak dobře, do lázní se bojí. Ale protože vím, že mu pobyt tam pomůže, zaplatím si to. Letos jsem měla možnost v ozdravovně přijmout dar od kraje a velmi jsem to uvítala (díky daru děti neplatili regulační poplatky v ozdravovně).
Několik let jsem pečovala o těžce postiženého bratra a také jsme měli nárok na spoustu věcí, o kterých jsem se ale často ani nedozvěděla, nebo dozvěděla díky lázním a ostatním stejně postiženým lidem, kteří si tam vyměňovali zkušenosti. I tohle beru jako přínos lázní, protože doktoři i když by měli doporučit to, na co by měl mít člověk nárok, to často neudělají.

Pro zakladatelku: určitě bych se zkusila odvolat proti rozhodnutí pojišťovny, z vlastní zkušenosti můžu doporučit třeba psychologickou zprávu. Nám například pro schválení doprovodu pomohla. Ale vždycky záleží na tom, kdo to schvaluje.