Re: Dětské lůžkové oddělení - Zlín
Tak to já se tedy ráda zlínského dětského oddělení zastanu.
Propustili nás tuto sobotu a strávila jsem tam týden postupně s oběma dětma a rotavirovou gastroenteritidou. Elenku mi tam přivezla dopoledne rychlá po vyčerpávající noci dehydratovanou. Byla v hodně špatném stavu, zesláblá, polospící. Přijímající sestřička se jí citlivě ujala, než jsem vyřídila papíry. Poté ji lékařka vyšetřila, udělala odběry a zavedla kanylu na kapačku. Uložili nás na izolaci 7. pavilonu, protože jsme byli v tu chvíli potenciálně infekční (což se potvrdilo). Celou dobu mne o každém úkonu sestry informovaly, s dcerou, když se probrala si taky povídaly. Při vizitách se mnou primář také komunikoval, ostatní lékaři po dotazu zodpovídali ochotně mé otázky. Co se týče jídla, kromě běžné nemocniční stravy se mě i dcery chodili ptát, co by asi tak jedla, a snažili se vyplnit mnohdy i nesplnitelné požadavky. Den před propuštěním dcery manžel přivezl i syna, u kterého taktéž propukly ty samé příznaky, takže v jeden den jsem měla v nemocnici na pokoji obě děti naráz. Vzhledem k tomu, že rotaviry momentálně řádí všude, oddělení praskají ve švech (bylo mi řečeno) bylo poměrně složité dostat třetí dítě (s kapačkou) na pokoj, který má kapacitu dvou dětí.
Zdá se, že jste buď měly velkou smůlu na okolnosti, nebo já naopak štěstí. Nebo jsme díky rotavirům měli zvláštní režim. Nebo jde jen o jiný úhel pohledu. O tom, že kdo chce najít problém, ten ho najde. A kdo chce najít pozitiva, ten je pravděpodobně najde taky.
Osobně nemám pobyt v nemocnici ráda. Ale chápu, že nemocnice není hotel. Jde o to vyřešit Váš problém, a o to se v našem případě všichni velmi snažili. Nezapomenu jednu ustaranou sestřičku, která za námi běhala každou chvilku, když synovi neklesaly horečky ani po lécích, ani při podávání infuze přes led. Cítila jsem, že syn pro ni nebyl pouhý záznam v papírech. Když nás propouštěli, dokonce nechali pozdravovat Elenku doma.
V každém případě já děkuju personálu 7. pavilonu za profesionální péči s osobním přístupem. Doufám, že si to někdo z nich přečte.
Odpovědět