Mluvíte lidem do výchovy?

Pořád přemýšlím o svém zážitku a nevím, jak se mám zachovat. Byla jsem na angličtině v mateřském centru, hodina probíhala v jedné místnosti a ve druhé paní na hlídání (moje kamarádka) hlídala děti zúčastněných. Byla tam ale jedna maminka, která se hrozně ošklivě chovala ke své asi tak 1 a 3/4 leté holčičce. Ta nezvládala odloučení od maminky- která jí ale řekla, že jestli bude řvát, tak jí dá na prdel a práskla dveřmi- šla se učit a já tam zůstala se svým ještě ne zaklimatizovaným synkem. Holčička to strašně špatně nesla, než jsem odešla tak jsme jí s kamarádkou hodně mazlily, později kamarádka říkala, že se snažila zvracet a strkala si prsty do krku. Plakala tak, že se jí spustila krev z nosu a tak šla upozornit matku- ta ale prohlásila, že jí nic není a šla se zase učit. Později, když dávala dítě na nočník, tak na něj řvala, že není jediná na světě a musí počkat až moje dcera dočůrá. Po cestě domů šla matka asi 30 mmetrů po chodníku před svým děckem a ani jednou se neohlédla, zda dcerka náhodou neleze do silnice.

Fyzicky tomu děcku neubližovala, ale chovala se k němu tak hnusně, že jsem měla sto chutí jí něco říct- že je holčička moc malá a musí se víc aklimatizovat, že na to prostě nemá být sama. Nemám právo kecat někomu druhému do výchovy- ale kde vlastně končí právo druhých vychovávat dítě po svém a začíná lhostejnost druhých, kteří přehlížejí, že je s děckem špatně zacházeno. Paní ví, že pracuju s lidma a sama moje děti dost komentovala- dcerka tam pobíhala a ona říkala, že bych jí přeci se svojí profesí měla zvládnout. Odpověděla jsem, že nepotřebuju mít doma stroj na poslouchání a že chci sebevědomé dítě. Její chování jsem nekomentovala.

Jak byste se zachovaly vy- řekly byste jí, že se k dítěti chová hrozně, nebo byste si to jen pomyslely a neřekly nic- i když by se vám to pekelně nelíbilo

Omlouvám se, vím že píšu trochu zmateně.