Re: Neustálá únava

Ti rozumím. Mám to tak celý život. Odpoledne přijdu z práce, a prasknu sebou do postele. Nemůžu dál. Hodinku se vyspím a funguju. Když jsem v práci na večerní směnu, je to boj. Nemůžu ani mluvit. Zavírají se mi oči. Nemůžu ani vylízt před budovu na cigáro. Hrozný. Přes víkend se po obědě vyspím, ale taky nemám ráda courání venku, hrozně mě to hned unaví. Nemocná nejsem, mám to tak prostě pořád. Jenom jsem vypozorovala, že v blízkosti určitých lidí se mi ta energie mega dobije. Takže se obklopuju vyloženě energickýma věcma. Sytýma barvama. Rychlou živelnou hudbou. Pak samozřejmě energickýma lidma, vedle umírajících stěžovatelů a uplakánků bych vyloženě umřela. Trochu mi pomáhá kafe, i když "Jedu na dluh".
Nikdy mi nepomohlo nic, ani vitamíny, ani ovoce, ani pohyb, prostě nic. Jak přijde megaúnava, su bez šance. Jenom spat musím.
Netrápím se. Můj taťka například to má celej život stejně. Je akorát trochu blbý, pokud si pospím ve dne, že tady mouzuju zase v noci. Možná mám prohozený biorytmus, kdoví.
Moje dcerka je na tom podobně. Takže možná to opravdu bude dědičností. Ale se vším se dá smířit, a tohle není nic strašnýho, stanov si svoje životní tempo, a nenech se nikým vyvést z míry. Pokud budeš moct, prospi se, pokud ne, holt to musíš překlepat, někdy trochu pomůže to kafe, energy drink, nebo zelený čaj, případně čokoláda nebo hroznový cukr.
Držím palce