Jste asertivní?

Navazuji na včerejší diskuzi ohledně čekání u lékaře a konfrontace s personálem - ráda bych se zeptala všeobecně, zda se necháte kálet na hlavu, aby byl klid, ozvete se, nebo zda jste vyloženě konfrontační typ.
Padlo zde něco v tom smyslu, že se někdo neozve, jelikož je srab. Nemyslím, že se ozvou jen ti silní. Třeba já se ozvu, ale dloooouho přemýšlím, než se rozhoupu. Ale nesmím to nechat dlouho, abych spor s úřednicí(prodavačkou, tchýní) ustála bez zbytečných emocí. Když to nechám dlouho dusit, dostanu se do nekontrolovatelného stavu .
Například včera v čekárně jsem se ozvala, situace se tím vyřešila, ostatní pacienti si tím také pomohli - ale většinu času, co jsem tam stála, jsem čekala na to, až se ozve někdo jiný. Nikdo do toho nešel, ačkoliv brblali , a když jsem to tam rozvířila, vůbec mi z toho nebylo dobře. Doma mi to šrotovalo hlavou, že jsem se zase do něčeho navezla a myslím na to i teď.
Někomu se může zdát, že "lidé od rány" jsou v pohodě a nic neřeší. Já působím tak, že od rány jsem, ale konfrontace mě vysilují.
Co vy - mlčíte, čekáte, nebo se domáháte svých práv?