Re: Tajemství, které může ublížit - jak se zachovat?

Premyslela jsem o vsem moznem, o tom rict to mamce, o tom rict to otci, o tom napsat mu dopis, ja uz nevim o cem vsem. Jenze to byste ho musely znat, to proste nejde. Nejde si s nim o tom promluvit. Jak rikam, nemame bohuzel nijak super vztah, je to slozity. Ale mamce bych znicila vsechno, cemu x let veri a co cely zivot buduje, zkratka ani moznost rict to ji neprichazi v uvahu. To radsi budu trpet ja tim, co vim, nez ji takhle ublizit. Stale si rikam, ze mu to jednou reknu, treba "na smrtelny posteli" nebo tak, nevim... ale ted to nejde. Absolutne by to nevzal a mam hlavne taky strach, ze bych pichla do vosiho hnizda a pak se to nedej boze treba dozvedela i ta mamka atd., zkratka mam strach narusit status quo. Ale kdyz ji vidim, jak ho lituje, jak travi tolik casu v praci chudacek a vim co vim, je mi na bliti, fakt:((. Jak nechape, proc ja to tak nevidim a proc jsem na nej tak "zla"... a ja ji to nemuzu vysvetlit:(. Ach jo, je to proste hruza. Proklinam to, ze jsem to zjistila:(. No ale nic, to sem nepatri, jsem se nejak rozepsala, nechci zakladatelce "ukradnout tema", pardon! :)