Re: Stěhování do neznáma

tak trochu asi vím o čem mluvíš - jednu dobu jsme řešili podobné věci, jen to bylo za svobodna (bylo nám úplně fuk kde budeme bydlet, hlavně že spolu, jak tu někdo psal "všude chleba o dvou kůrkách" a věřili jsme si že se uživíme kdekoliv). Teď s těmi dětmi a vzhledem k většímu sepětí s rodinou pozoruju, že jsem ráda tam kde jsem a už bych se nějak zvlášť moc z tohohle kraje stěhovat nechtěla. S rodiči a sourozenci máme dobré vztahy, babičky máme hlídací, práci má muž v tomhle okrese dobrou, já tu studuju... vše v dosahu 20km. Navíc příroda (CHKO, řeka, hory 1hod autem nebo busem), místa kam jsem zvyklá chodit, kde jsme chodili s mužem za svobodna a tak.... asi už jsem sentimentální nebo co
To k tomu stěhování "do neznáma".

Jinak jsem se z precizního plánovače svého osudu postupně stala tím kdo říká "nějak bylo nějak bude" v tom smyslu, že ačkoliv nabídka možností se zdá být nekonečná, přeci jen žiju TADY a TEĎ a jen jednou, takže nikdy nevyberu dokonalou kombinaci cena/výkon - a to ať už jde o oblečení, jídlo, školu nebo třeba to bydlení. Jakože ideál možná i existuje, ale pokud to není zrovna na tom místě a v tom čase kde jsem já, musím se smířit s větším či menším kompromisem.
Tím jsem chtěla říct abys nebyla smutná kdyby něco nevyšlo přesně podle tvých představ - lepší než honba za snem je žít dokud můžu