Re: Stěhování do "neznáma"

Katko,
já mám vlastní zkušenost. Manžel našel práci skoro 200km daleko. Šly jsme s nejstarší dcerou za ním. Zvykala jsem si hodně těžko. Chyběly mi kamarádky, jejich děti, naše společné chvíle. Chodila jsem na cvičení pro maminky s dětmi, ale bylo vidět, že se všechny tak nějak znají, tvořily skupinky, se mnou prohodily pár slov, ale než jsme se "daly" dokupy, uběhl skoro rok! A to nejsem zrovna nespolečenský tip.... Po roce a půl jsme se vraceli zpátky. Všechno jsem si malovala narůžovo. Navážeme na stará přátelství, děti si budou spolu hrát, budeme spolu absolvovat kroužky. Nic z toho se nestalo. Kamarádky měly své programy pro děti a byly tak vytížené, že jsme se už do jejich programu nevtěsnaly. Vraceli jsme se na druhý konec města. Ano, není problém vzít auto a za kamarádkami zajet, ale shodnout se na vhodnou dobu, sladit zdraví a nemoce dětí....

A do toho Elí přišla o "své" kamarádky a kamarády a nesla to moc špatně. Byly jí tou dobou tři roky. Do toho se jí narodila sestřička, začla chodit do školky (to nebyl vůbec problém, spíš byl problém v holčičce, ke které se upnula, znala ji od malička, ale ona se na ni vykašlala....). A pak jsme ji zase vzali ze školky a dali do té bližší. A bylo zle. Jinak veselá holčička, která školku milovala, najednou nechtěla do školky a plakala....

Každé dítě je jiné, ale rozhodně bych dobře popřemýšlela. Pravdou je, že na malém městečku se známí schánějí asi lépe nežli v anonymním městě.

Držím palce!