Re: Jsem případ pro psychologa...

Souhlasím s tím NIC neříkat.
Ty stavy, které prožíváš, jsou, myslím, naprosto normální v dané situaci.
Biochemicky se tělo prostě potřebuje srovnat - ta aura zamilovanosti není v mnoha ohledech nic jiného, než souhrn různých reakcí v těle. A ani z čistě pragamaticky medicínského hlediska není možné, aby se to upravilo obratem.

Rozhodla jsi se zůstat s manželem a na vašem vztahu pracovat. Zkus se tedy zaměřit tímto směrem, snaž se myšlenky směřovat na svoje manželství, hledej pozitiva, uvědom si, co jste spolu prožili dobrého, kvůli čemu si manžela vážíš, jaké je štěstí, že spolu máte děti..atd. atd. Prostě to zkus všechno orientovat pozitivně a směrem k manželovi, rodině atp.
určitě není reálné toho druhýho chlapa vytěsnit, ani to po sobě chtít nemůžeš a je zbytečný se trápit tím, že na něj teď možná ještě dost často myslíš. Vídáte se??? Pokud ne, je to jedině dobře - jak říká staré dobré přísloví - sejde z očí......

Držím palce!! Bude líp, uvidíš.