Re: Nespokojenost v novostavbě RD

Leontýnko, pokud to cítíte oba stejně a i po letech, asi byste se měli přestěhovat. Osobně bych takhle situaci řešila.

Sama dost přemýšlím, jak nám bude po přestěhování, ač se oba těšíme. Krom dvou let, kdy jsme bydleli sami, žijeme pořád v domě plném lidí. Měli bychom se stěhovat pár set metrů daleko, ale i když se těšíme (tady už to fakt z mnoha důvodů nejde), přesto takový ten pocit, - jak bude všechno jinak a jak to zvládneme - trochu kazí tu radost.

Známá se odstěhovala od rodičů po skoro 20-ti letech a první půlrok (i když se těšili taky moc) byl fakt docela tvrdý, už si zvykla a nemůže si to vynachválit. Mne uklidňuje, že to máme kousek, stejná infrastuktura, stejná doprava, děti mají stejné kamarády atd.

Ale ono ne vždycky "do lepšího" - prostorově, vizuálně, neznamená pocitově. Držím Ti palce, abyste to vyřešili.

P.S. SVÉHO PSA JE POVINEN ZAJISTIT SOUSED. NĚCO O TOM VÍM, MÁME TAKY "MAGORA" a zvyšovali jsme plot na všech stranách, už jen ta hrůza, kdyby něco někomu provedl a to má lidi rád. Stačilo by, aby porazil malé dítě. Tohle by si soused rozhodně měl uvědomit.