Re: Bojím se manželství

Jen napíšu mou zkušenost se samotářkou. Moje mamka. Má jednu kamarádku a do svého okolí ještě bez problémů přijme mě. Ale s otcem se rozvedla, když mi bylo 13, už když jsem se narodila, tak věděla, že to nepůjde a bude to boj. Taky že byl. Hádky a tichá domácnost na denním pořádku a ukončeno rozvodem. Nikdy v manželství nebyla šťastná. Přitom, když o tom s ní mluvím, ví, že to mým otcem nebylo, že je to normální chlap, ale tu ztrátu soukromí prostě nepřekousla. I starost o miminko-mě zvládala špatně a po půl roce jsem byla v jeslích a ona v práci. Ne, protože to chtěla, ale jinak to nešlo. Vysvětluje to tím, že je samotář, už se tak narodila, nedokázala by v pohodě a klidu žít s nějakým mužem, i kdyby to byl chlap dokonalý. Pro ni je pan dokonalý ten, který odjede na týden pryč, přijede třeba na víkend. To by jí prý vyhovovalo nejvíce. Potřebuje svůj prostor či samotu.
Ale matka je v tomto extrém, ty třeba nejsi taková, tak ti přeji, ať ti to bude klapat.