Re: Synek outsider

Ahoj Vokounko,
nemám čas číst příspěvky přede mnou, ale přidám zkušenost z mého dětství. Také jsem byla dost neprůbojná, kamarádek jsem moc neměla a navíc měla dost velkou nadváhu, takže jsem si v kolektivu také vytrpěla svoje.
Ale, i když jsem musela něco překousnout, na jinou školu bych přestoupit nechtěla - nic by to neřešilo (v tom s Tebou souhlasím) a ani bych nechtěla, aby za mě chodila něco vyřizovat maminka (v případě rýže na oblečení), protože vím, že by mě to před dětmi schodilo ještě více. Povahu syna asi nezměníš, myslím, že si základku prostě takto projde. Možná to není úplně fajn představa, ale soudím podle sebe, bude to lepší - v pubertě najde sám sebe a věř tomu, že bude v pohodě.
Já teď kontatku s lidmi nemám problém, mám fajn zaměstnání, poměrně široký okruh známých a pár přátel. To že jsem spíš introvertní mi tedy zůstalo. Ale když někomu řeknu, že jsem na základce byla spíš "odstrkovaná", nikomu se tomu nechce moc věřit.
Můj brácha má podobnou povahu, na základce podobný průběh, dnes dělá vedoucího. V kolektivu je velmi oblíbený. Takže se moc netrap, syn si tím asi bohužel musí projít, to je prostě škola života.