Re: Vdát se nebo ne?

Nešla bych do toho. Určitě přijde někdo jiný, s kým si společně sednete, založíte rodinu a budete normlně žít.

Zažila jsem to jednou, patologický majetnický vztah, byli jsme i zasnoubeni, ale po pěti letech jsem dospěla, prozřela a rozešla se. Poté si vymyslel náběh na infarkt a trhlinku na srdci, zatáhl do toho svoji nic netušící rodinu. Vydržela jsem potom půl roku v roli pečovatelky, kterou mu doktoři doporučili, aby se z toho dostal. Pak už to nešlo, rozešla jsem se s ním definitivně, ještě ten den se mě pokusil zajet autem při najíždění do garáže. Druhý den ráno, když jsem začala balit věci, tak se zeptal, co se děje - nic z předchozího dne si nepamatoval. Vysvětlila jsem, že odcházím, sáhl do šuplíku a vytáhl pistoli, že si ublíží, když odejdu. Odešla jsem. Týden na to volala jeho sestra, že se z rozchodu sesypal a doktor mu dává tak týden dva života, a že by mě chtěl vidět.
Takže jsem si připadala jak absolutní vyvrhel, který by se měl smilovat nad umírajícím člověkem (já blbá na to skočila , no bylo mi 21...) a zašla jsem k němu domů a strávila tam. Staly se tam věci proti mé vůli, ráno jsem odešla a nikdy více už tam nevkročila. Moc se mi ulevilo. Nějaký čas ještě chodily výhružné a urážlivé dopisy mojí rodině
Mmch - umírání na infarkt se nekonalo - za měsíc nato měl novou lásku, miloval ji stejně patologicky, po dalších x letech se s ním rozešla. Dnes je ženatý, má dvě děti a jeho žena se prý fyzicky a nervově zhroutila. Je mi jí líto,ale každý svého štěstí strůjcem.