Re: Veršované pohádky pro malé děti

naše nejoblíbenější:
Kozí pohádka
Věra Provazníková
ilustrace Helena Zmatlíková

Povídej mi pohádku!
Povím, jako po drátku.

Jak si vlka na kozu hrál,
jak se pak sám kozy bál,
jak se vlku všichni smáli,
v rybníku ho vykoupali.
Ten ti ale vypadal!

A teď pěkně po pořádku.
To musíme na zahrádku.
Tam je kozí domeček,
vrátka, na nich zámeček.
Máma koza právě vstala,
klobouk šňůrkou přivázala
a že půjde pro zelí.

Svým kůzláktům přikázala:
Kůzlátka, má děťátka,
dejte pozor na vrátka!
Buďte hodná! mek mek mek!
Zavřu vrátka na zámek.
Zlý vlk ať stojí venku,
já se vrátím za chvilenku.

Máma koza šla a šla
a takhle si zpívala:
La la la mek mek mek
mám já sedm kůzlátek.
první bílé, druhé černé,
třetí pěkně dvoubarevné,
čtvrté celé střapaté,
páte strakamakaté,
šesté to je kozlíček,
sedmé mámin mazlíček.

Tak a teď zas o vlkovi.
Kdo se moc ptá, moc se doví.
Bradu bílou od smetany,
mašlemi byl omotaný,
šišky místo kozích rohů,
punčochu na jednu nohu,
málem si i mečet zvyk
a šlapal si na jazyk.

To jsem já, bradička bílá!
Otevřete, kůzlátka milá.
Nesu sladké zelíčko,
tak otevřete maličko!

A kůzlátka otevřela?
jak to s nimi dopadne?
První chtělo, druhé ne,
jéje, to ti byla mela!
nakonec se pohádala.
A do toho - kde se vzala,
máma koza zadupala.

A co vlk?
ten utíkal!
Kdo ho viděl, hned se smál.
Smáli se mu ježci, lišky,
veverky i malé myšky.
A jak běžel, zakop, spad,
plác! a rovnou do ryníka!
Smála se mu i ta štika.
To vám bylo divadlo!

A jak to dál dopadlo
s veselými kůzlátky?
Halí belí - snědla zelí,
ještě zbylo na neděli.
A je konec pohádky.