Re: Můžou se emoce přenášet geneticky?

no vidíš, a zrovna tomuhle bych já docela i věřila - že pokud to dítě se zpočátku snaží porozumět, ale nezvládá to, zažije frustraci ve smyslu "já se snažím ale k ničemu to není" a snaha o porozumění opadne. PRotože mu to nic nepřináší. Samozřejmě nemám nijak tenhle názor podložený výzkumem nebo tak, spíš můj osobní dojem, znám několik maminek které jsou jak "rychlovlaky", jednají a mluví velmi rychle až tak že se třeba nedostanu ke slovu, udílí jednu informaci za druhou a můj dojem z jejich dětí když byly menší byl že opravdu "nestíhaly". Nebo třeba kupodivu i v mateřském centru - něco na způsob syndromu "nejzlobivější jsou děti učitelek" - tak tam nejvíc zlobí děti holek které se o to mateřské centrum starají, zajišťují aktivity, věnují se ostatním.... a ty jejich dítka jsou agresivní nebo uvztekaná - podle mě si tím vynucují pozornost té své mámy pro sebe (klasicky, na cvičení se každá maminka věnuje svému dítěti, jen cvičitelka se věnuje nám všem + svému dítěti....) a shodou okolností tyto děti také špatně mluví a hůře spolupracují.... rozdělená pozornost (byť i neúmyslně nebo protože to jinak nejde když máš 3 děti) může způsobovat to že dítě nějakou formou protestuje