Mamakakr

myslím, že se nemusíš trápit, to co popisuješ neznamená to, že mám jedno dítě radši, jen je máš ráda každé jinak.

Já to mám podobně, akorát s tím rozdílem, že první syn byl sluníčko od narození - porod sice hrozný, ale on mi to mnohonásobně vynahrazoval. DO dnes ač komplikovaný je úžasně hodný a bystrý a všichni to na něm hned vidí.

Dcerka těhotenství hrozné, porod jakžtakž.. ale od narození jen řvala, má ADHD, kromě toho, že je vzdorovitá a vzteklá je na mě hodně fixovaná.
A musela jsem si ji naučit mít ráda, takovou jako je a dělalo to problém nejen mě, ale i manželovi, protože po tom našem velkém sluníčku, to byl opravdu veliký šok, jaké může dítko být. Že můžu schválně ubližovat, ač jemu nikdo neubližuje, že dokáže být zákeřné. U ní je to spojenou s tou ADHD.

Je to můj miláček, hrozně jsem chtěla holčičku a mám ji a ač je to takový převtělený ďáblík, všichni ji máme rádi, takovou jaká je. Máme ji rádi ale jinak než syna, oba prostě takové jací jsou.

A co za překvápko teď nosím v bříšku, si pár týdnů ještě počkáme, ale už teď vím, že ho budeme mít rádi takového jaký bude a po dcerce to myslím bude o to jednodušší.

Nicméně myslím, že pokud bych se v tom pitvala, dospěla bych k závěru, že syna mám radši, ale není to pravda a myslím, že ani u tebe to není pravda.

možná jen to klidnější dítko u tebe to mladší sluníčko, dává víc prostoru tobě k tomu, aby si byla uvolněnější, spokojenější, vyrovnanější.. a proto máš pocit větší náklonnosti, ale věř že tomu tak není.