Re: Máte jedno dítě raději?

Veru, pořád se snažím hlavně před lidmi nedat absolutně nic najevo. Hlavně ne před tchýní, ta by si hned všimla a vyčetla by mi to. Pro ni je starší syn mazánek, ale u babiček se to bere asi jinak. Ale když jsme sami doma, tak mi často rupají nervy a často na něj křičím, protože on prostě strašně zlobí, mladší ani z desetiny tolik ne. Tím, že jsou od sebe tak blízko, tak musíme držet nějakou disciplínu, např. když jsme venku, nemůže mi neustále jezdit do silnice na kole, když já jdu ještě vedle s kočárkem... Navíc není ve školce, nebylo místo, já jsem na MD, takže občas nastává hrozná ponorka. Prostě je s ním víc práce a nervů a já si docela nepokrytě užívám, když jsme s mladším sami doma. Toho dám spát a on leží a spí až do rána, starší nám hopsá ještě ve 22 po hlavě a vstávám k němu ještě v jeho čtyřech letech...

Je to těžké. Docela mi pomohlo, jak tu někdo napsal, že dítě za svou povahu nemůže... Mám vystudovaný psychosociální směr, takže moc dobře vím, jak se chovat a snažím se, ale tak nějak mi to jde míň od srdce, proto nastupuje rozum - jak to tu taky někdo napsal a CHCI se snažit, aby to nebylo poznat. Právě proto nebo přesto?, že jsem tak trochu z oboru, mě to zaskočilo a chtěla jsem vědět, jak to mají ostatní.