Re: Každá matka miluje své dítě?

Ahoj Martuško,
nevim, kolik Ti je let, jestli uz treba pomyslis na vlastni deti, kazdopadne musim souhlasit s nazory, ze svoje deti clovek nemusi zacit milovat hned, jak uciti prvni pohyby v brisku. Mozna jo, pokud je to dite opravdu "vymodlene", dlouho se nedarilo. Skoro bych rekla, ze to muze byt i na skodu, protoze takova maminka je treba az moc uzkostna, nehlede k tomu, kdyz tehotenstvi nedejboze dopadne spatne, mnohem hur se s tim vyrovnava. U dalsich deti to je trosku jine (samozrejmejsi), ale u prvniho potomka jsem to mela taky tak, ze jsem po (mimochodem dost tezkem) porodu tak dva dny koukala jak puk, co to v te postylce vedle lezi, necitila jsem nic moc, a pak najednou (asi s nastupem laktace) to cloveka prasti jak balvan, najednou mas chut brecet a smat se a rikas si, to je moje dite a pripada ti nejhezci na svete, i kdyz ma treba modriny na hlave od klesti a je cele otekle, nebo zlute od zloutenky . Musim k tomu jeste poznamenat, ze ackoli svoje deti moc miluju, nekdy (i dost casto) me pekne stvou a mam na ne vztek, nekdy si rikam, po kom to dite je (a to nejspis ve chvili, kdy je zatracene po mne ). Presto myslim, ze jde jen velmi tezko prestat milovat sve dite, porad na nem clovek uvidi to lepsi, i kdyby se totalne zvrhlo, a s tim se asi neda nic delat. Samozrejme jsou i vyjimky, ale to jsou patologicke poruchy, myslim ja. Pokud to dite budes chtit, nelze si ho nezamilovat, bud uplne klidna. Jeste chci rict, ze musim ke sve hanbe priznat, ze pri vsi snaze nedokazu ani setinove tak, jako miluju svoje deti, milovat deti svych pratel, ba ani sve sestry, ackoli je mam rada moc. Tvoje dite je proste uplne neco jineho, nez deti cizi, i kdyz se o ne treba staras cely den jako chuva. VUBEC to nejde srovnavat. Proste priroda to tak zaridila, nema smysl si neco vycitat, nebo se pokouset to zmenit. Na tom materstvi je prave uzasny to, ze to nejde predem pochopit, ani popsat. Opravdu se bojis zbytecne.