Re: Miluje každá matka své dítě?

Ještě dodatek:
Já nejsem nijak obecně nadšená dětmi. Nikdy jsem nenakukovala do kočárů, nešišlala na batolata a biologické hodiny mi tikaly tak nějak laxně. V podstatě mě zajímaly děti tak od tří let výše a pro debaty o papání, kakání, úsměvech a vývoji motoriky jsem nebyla ten správný partner. Hodně z toho o mě platí i nadále. Ale ze své dcery jsem přesto úplně na větvi - jak ona se pěkně směje a dneska spapala celý oběd a jak jí sluší ty kalhotky a jak směšně krčí nosík... Když odmítnu teorii, že mám dítě zcela se vymykající běžnému průměru a v podstatě výjimečné, budu si muset přiznat, že to nadšení vyplývá čistě ze skutečnosti, že je moje. Tj. že je to ten "kousek mě".

A jen pro jistotu: ten "kousek sebe" neupírám ani těm, kdo mají doma dítko adoptované. Protože děti jako houba nasávají naše gesta, tón řeči, způsob reakcí... Nejsou naše kopie, ale kolikrát tak věrně předvedou něco, co by dítko jiné maminky nikdy neudělalo, protože ona to prostě taky nedělá - a to platí v dobrém i špatném slova smyslu. Prostě mi přijde, že do vlastního dítě vkládáme "kousek sebe" a že v tom smyslu je pak pro nás výjimečné.