Re: Maminky opravdových nejedlíků - jstu tu nějaká?

Dceři bude pět v červenci a má 14,5 kg... situace, kdy k obědu sní dvě kávové lžičky rýže a řekne, že má dost, znám velmi dobře...

Letos v zimě nám došla trpělivost a najeli jsme na brutus režim. Za prvé jsme odbourali sladké - bonbony a čokoládičky jsme nedávali už dávno, přitvrdili jsme i ve věcech jako musli tyčky, marmelády, kakao, džusy. Plus systém, že když nesní dotyčné jídlo, jde to do lednice a nabízíme v příštím kole. Tj. nesní oběd? Dostane to na svačinu... a pak na večeři... a NIC JINÝHO. To zafungovalo relativně rychle (naštěstí, přeci jen představa jak jí k snídani ohřívám špagety od večera, mi přišla dost děsná). Nenutím jí jíst věci, které fakt nemá ráda (nemá ráda hrášek, tak si ho smí z jídla vydloubat), ale normální jídlo se prostě u nás bude jíst.

Přijde mi, že co jsme odbourali i ty přídavné cukry, tak je to mnohem lepší - nejen že trošku přibrala (z třinácti a půl kila), ale i se mi zdá, že je jí samotné líp, že je veselejší a spokojenější. Že zřejmě před tím její organismus fungoval jen na ty cukry a teď když jí i jiné věci, tak je jí líp.

Už se i vracíme ke sladkému, ale třeba pokud peču, tak třeba cookies s ovesnými vločkami atd. - prostě do jídel pašuju ještě nějaké vycpávky.

No a jinak přeju pevné nervy - jsou způsoby, jak to trošku zlepšit, ale některé věci jsou dané povahou / stavbou těla / metabolismem, takže úplné zázraky se čekat nedají...