Re: Stěžují si vaše děti doma na učitelky nebo spolužáky?

Monty, myslím, že to, že si dítě doma občas postěžuje, je něco úplně jiného, než že matka hned poletí do školy to řešit.

Moje děti si nestěžují, starší chodí do školy, tak se občas dovím, co dělal ten či onen, nebo co moje dítě vnímalo jako příkoří. Není to často a já jsem za to velice ráda, protože to znamená, že má ke mně důvěru.

Převážnou většinu věcí si vysvětlíme, já na to řeknu svůj názor nebo navrhnu, jak si to má dítě samo vyřešit. Osobně jsem mezi děti nikdy nezasahovala a zasáhla bych jen v případě, že by to opravdu "přerůstalo přes hlavu." Pokud jsem měla pocit, že se stalo něco, co mé dítě moc trápí (stalo se za první třídu asi 2x), zeptala jsem se na to zeptat paní učitelky, ale ne ve stylu vlítnout na ni, ale spíš "dítě mi doma říkalo, že se ve škole stalo to a to, vypadá, že ho to moc trápí, jak to vlastně bylo?" Což mělo podle mě dva klady - jednak jsem se dověděla verzi druhé strany (a co si budeme povídat, často to bývá o něčem úplně jiném ), druhak jsem dala paní učitelce najevo, že třeba její napomenutí nejsou našemu dítěti jedno, ale že si je bere dost k srdci. Což podle mě taky není na škodu.

Určitě bych ale nezavrhovala dětské svěřování. V 95 % případů se podle mě dá dítě vyslechnout, projevit mu pochopení a případně mu navrhnout nějaké řešení, aniž by se člověk sám do toho montoval. Ale ta zbývající malá část může být něco opravdu závažného (šikana, zneužívání) a k tomu by rozhodně nebylo dobré stavět se hluše.