Re: Co je normální v manželství?

tak pod toto se podepíšu!

Do vztahu s MM jsem vstupovala v nevýhodné pozici a byla mu vděčná. Od toho se odvíjel náš vztah. Podporovala jsem ho v podnikání, mé problémy jsem odsouvala, poskytovala servis.
Jenže, po čase došly depky. Z toho také sex o ničem.
Manžel se bavil jen o práci a když jsem s ním chtěla např. probrat můj nástup do práce /rekvalifikace, další vzdělávání/, najednou jsem začla otravovat bo by to znamenalo jeho omezování, resp. omezení jeho práce, která nás přece živí! Začal na mě řvát a já se rozbrečela.
Až toto mě trklo, že je něco špatně.
Navštívila jsem manželskou poradnu, kde mi utřídili myšlenky. Postupně jsem začla vystrkovat růžky a pořádala minibitvy, ze kterých jsem dle rad psycholožky začla mít i radost. Prostě jsem si něco vybojovala i za cenu hádky a pekla, ale měla jsem radost, že to mám.
Ovšem manžel znejistěl a při další bitvě po mně vyjel tak, že mě chytl pod krkem a vyhrožoval bitím. Chytla jsem ho taky a začla hystericky ječet a vyhrožovat. Zahnala jsem ho svým slovníkem
Potom následovala fáze útěku - že se teda jako rozvedem, když se mi furt něco nelíbí... A chtěl odejít.
Povedlo se mi ho posadit a rozpovídala jsem se - Vyzpívala jsem vše, co mě s..!
Přiznal, že si je spousty věcí vědom. Toť vše. Víc neřekl.
V dalších dnech ale bylo poznat na jeho chování, že mě fakt poslouchal. /zastal se mě před příbuznou apod./
Bohužel ale vím, že náš vztah nikdy nebude takový uvolněný a empatický. Navíc je tu problém sexu. Pokud několik dnů trvá abstinence, jeho vztah ke mně jde do mínusu. Nemluví, je protivnej, chvilkama až agresivní. Mám pocit, že ho sexem uplácím, aby mě miloval. Zní to tvrdě, ale cítím to tak.
Opravdu není jednoduché vyjít s chlapem a to mi maminka neřekla