Re: Co je normální v manželství?

On si v poslední době i přímo zakládá na tom, že se omluví... Dokonce mi vyčetl, že se neomlouvám já (mimochodem třeba za to, že jsem měla jeden z těch svých pocitů - nechci rozepisovat, ale když vyměním tu konkrétní situaci za jinou, tak jako bych se měla omluvit, že mi připadá, že mě ovládá... )
Neumím jednat okamžitě a to v mnoha denodenních situacích, i prkotinách (natožpak tomhle), když mě něco šokuje, nejdřív si to v sobě zpracuju... a pak se už často k tomu nevrátím.

Ještě kopíruju, co už jsem psala...
A pravda je, že v minulosti došlo k situacím, kdy mě velmi silně (opět v podobných situacích) chytil za ruku, nechtěl mě třeba pustit odejít z pokoje nebo tak.
Vnímám to jako "jenom", ale na druhou stranu vím, že bych to tak brát neměla...


A ještě jsem rozepsala a pak smazala: my jsme oba šli do manželství z poněkud neurovnaných původních rodin, takže zpočátku byly ostré hádky, nadávání, asi jsem to brala jako špatné dědictví, já taky měla a mám své mouchy................
Pravda je, že nenadávám sprostě, nerozčiluju se do nepříčetnosti (zvlášť kdyby mi manžel často říkal, že to špatně nese), nepovažuju za nutné řešit, kde pracuje... a to mu taky říkám...