Re: Sobecká kamarádka

Kajkule, možná změní, možná ne, ale za pokus to stojí. Když jí nic neřekne, tak se nezmění zcela jistě.

Veroniko: myslím, že klíčové ve Tvém případě je prostě na tu hru "bude po mém, a když ne, tak se urazím" nepřistupovat. Holky mají pravdu, že na tohle musí být dva. Přeci nejsi povinná druhému pořád ustupovat, jen aby byl klid. Představ si v duchu, kdyby to bylo obráceně, jakou reakci bys od druhé strany čekala.

Jak na to v praxi? Zase má pravdu Maťa s tou asertivitou. Prostě pokud se Ti něco nebude hodit, tak jí to řekni (příklad s tou Ikeou - Nestíháš o hodinu dřív? OK, chápu /a tohle fakt chápu, i s jedním dítětem může mít naplánovaného něco, že to fakt nestíhá/, tak my pojedeme o hodinu dřív a počkáme tam na vás. Nevyhovuje Ti to? To je mi opravdu moc líto, ale mně by pak malej neusnul. Nazdar bazar.) To je na rovinu, takhle se s kamarádkami domlouváme běžně. Když ji tohle urazí, tak je to JEJÍ problém.

Myslím, že je důležité pro Tebe ujistit se, že takovéhle jednání (urážet se na kámošku, když není po mém) - není normální. A to Ti můžu potvrdit - opravdu to normální není a je dobré dát jí najevo, že na tohle nepřistoupíš. Bohužel existujou lidi, kteří jsou zvyklí, že ti druzí jsou moc velcí slušňáci a myslí si, že když se někdo tváří naštvaně, má pro to dobrý důvod.