Re: Sobecká kamarádka

Kudlo, však jo, taky to u mě byla prosívka - oddělování "zrna od plev", když budu mluvit obrazně. Ale proto, abych si mohla vyzkoušet, jestli nějakou vůbec najdu, tak jsem prostě jich musela řadu "otestovat". Jak říkám, ale ty nervy, než jsem našla nějakou s kterou to relativně klapalo.

Značka ideál je, když jsou ty dvě kamarádky ještě před dětmi, tj. vztah je založen na něčem jiném a pak si teprve pořídí děti. U nich je větší předpoklad, že budou mít motivaci a důvod si nějak vycházet vstříc a ne, že jedna bude razit jen své zájmy.

Ono je hezký, že každý razí zájem především svého dítěte, jenže to by každé mamině mělo zavčasu dojít, že je vocad až pocad. Ze budto bude pro mě jen vlastní dítě a já a dlouho nic...tak si musím vystačit sama. Nebo se budu snažit dělat kompromisy, ale zase za tu cenu, že všechno nebude podle mě a mého dítěte a že budu muset improvizovat, nebo dítě nebude tak v pohodě. Chce si to spočítat, jestli tolik moc duševně tu známou potřebuju.

Obecně - do určitého věku dítěte je to s aktivitami a režimy hodně těžké. Lepší to začíná být až ve školkovém věku.

Já taky udělala "odstřel" takové známé, když mi to udělala dvakrát, třikrát, tak jsem jí prostě nekontaktovala. Ale když člověk neabsolvuje tu prosívku, tak zpravidla nikoho nenajde.

Proto říkám dneska "mít děti, co jejich potřeby jsou nekompatibilní", radši bych se nestýkala. Jenže to chce taky určitou míru upřímnosti z obou stran, ne mlžit, odvolávat, překládat...jinak se ta druhá snaží, kontaktuje a vlastně nejdřív netuší, v čem je zakopaný pes. Mmch, jedna z těch mých "pokusů" taky měla řvací mimino, já tehdy už batole, čili nepřicházely v úvahu žádné vnitřní prostory, kde se nedalo popojíždět, žádné pískoviště...prostě jen procházky s tlačením kočáru, což pro nás nebylo v té době už aktuální, kluk chtěl běhat...ale jak říkám, aby člověk věděl, v čem je zakopaný pes a dokázal se na takovou známost podívat reálně, musí mít ty správné info. Samozřejmě, ona mi v začátečních kontaktech zamlčela, vo co go. Prostě mi nesdělila, že se scházet lze jen za pěkného počasí a pochodovat s kočárem. Pokud bylo špatné počasí, sraz se tímpádem rušil, protože její mimino vevnitř kde se kočárem nejezdilo, prostě nevydrželo.

A tak bych mohla pokračovat donekonečna.

Já věřím, že Veronika si po téhle diskusi mnohé ujasní z nadhledu.
Já totiž mít dneska mimino, věděla bych, že známá s "běhacím" dítětem pro mě bude momentálně asi passé. Její dítě už je tak trochu malý člověk, potřebuje běhat, je neklidné, jí normální věci, třeba už přes den nespí...a moje vyžaduje pravidelný režim, někdy řve, někdy řve, když se "neuvozí".