Moudřejší ustoupí - na to se už nehraje?

Tak jsem si při jídle pročítala diskuse o kamarádkách a nestačím se divit.
Mám takový nepříjemný pocit, že za většinou těchto pseudoproblémů (proč mi někdo řekl to a to a neřekl něco jiného, co jsem chtěl slyšet, proč udělal to a to, když já jsem to chtěl jinak) je prachobyčejné sobectví a nedostatek respektu ke druhým - ovšem pro sebe ho vyžadujeme každý vehementně, že.
Nějak si nevzpomínám, že bych kdy od kamarádek čekala, že se mi budou přizpůsobovat. V užším kruhu "dávných" kamarádek máme jednu, která to vyžaduje od nás, bereme to jako fakt a pokud to nepřesahuje hranice únosnosti, neřešíme. Proč taky? Čemu bychom tím pomohly? Že se jako pěkně pohádáme "Maruška řekla tohle, Bětuška neudělala tohle?"
Fakt nevím. Kdykoli mezi kamarádkami vznikla nějaká třenice ("kdo bude spát na zemi ve spacáku", "kdo bude vzhůru ve vlaku a hlídat, abychom nepřejeli stanici" apod.), okamžitě jsem navrhla, že to udělám já, protože na tom prostě nesejde a hádat se o blbou postel mi přijde poněkud pod úroveň.
Zajímalo by mne, jak to vidíte vy. Také vyžadujete, aby se vám kamarádky přizpůsobovaly nebo je necháváte žít?