Řeším to tak, že školní věci udržuju mimo jeho dosah (respektive chci to po starším dítěti). Pár počmáranejch věcí taky máme, včetně mých knížek a učebnic
, ale spíš mi to přijde jako moje blbost, že jsem tam ty věci nechala.
). V teoretický rovině to vidím takhle: odnesu - dávám signál, že po něm něco chci a taky to tak bude, z nějakých "dobrých" důvodů. Plácnu - dávám tentýž signál PLUS vysílám zprávu "když budu chtít, budeš trpět, a já chci, abys trpěl".
, tak u něj tenhle problém neznám. Ale zase občas chytne nějaký sprostý slovo a nemůže ho "vyplivnout" a říká ho furt dokolečka. Zase se snažím o zabránění v činnosti
- jakože "Hugo, už jsem ti říkala, že to nesmíš říkat, je to ošklivý, když to řekneš znova, budu ti muset držet pusu". A fakt mu jí minutku držím. Minuta s cizí rukou na puse je poměrně dlouhá..
No a pak ho ještě upozorním, že kdyby se to opakovalo, budu držet DLOUHO
Ne že by to už neřek nikdy v životě, ale frekvence dost klesá a většinou se stačí zeptat, jestli budu muset zase držet pusu...
- jen když už se o tom bavíme, přijde mi fajn probrat všechny možnosti, co nás napadaj. Kolikrát si u toho sama věci rovnám v hlavě.
Rybářský denČeské Budějovice
Povídání o bylinkáchChrudim
Tvořivá hra pro nejmenšíŽďár nad Sázavou
Vítání sv. MartinaBlansko
Autismus – Porozumění je začátekPlzeň-město Další akce nalezte zde
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/Další recepty nalezte zde
(C) 1999-2025 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.