Re: „ A my furt brečíme“

očičko,
myslím, že můj manžel je na tom podobně jako ten tvůj.
Pořád se poohlíží po jiném autě, ač na něj stejně nemáme, máme sice 11 let starý auto, ale slouží dobře a peníze nad rámec nežere, krom toho couráme jen po městě, max k příbuzným a párkrát jsme byli za bráchou v německu, což ale autí v pohodě zvládá.
požád by chtěl stavět barák, ač já nechci a v nejbližších 30 letech ani chtít nebudu.
Důvodů je několik, xkrát jsme to probrali, přesto manžel stále nezrušil rezervaci parceli.. .(

On by chtěl bydlet s velkou rodinou (my mu asi nejsme dost 3 děti a já) a já bych zase klidně byla v 1+1 jen s nima, než se furt s někým o něco handrkovat a nechat se někým ustrkovat.. .(
Lidi mám moc ráda.. ale moje soukromí, je moje soukromí.

Pořád mu něco chybí a má pocit že máme málo. Ne že tedy ostatní se mají líp, ale že mi máme málo.

Přitom ale že by se nějak zasadil o to, abysme tedy měli víc, krom toho, že chodí do práce...(rozumněj, nijak to neshazuju, nebo že vydělává málo, ale já třeba chodila na brigádu a budu zase chodit až odrodím, abysme měli na přilepšenou) a mimo to teď už xměsíců platíme jeho dluh 2.000 měsíčně, protože v době, kdy jsme spolu ještě nebyli byl takovej bordelník a blb, že neplatil dva roky paušál na smlouvu za telefon a po 10letech se z toho vyvalilo 50.000, a protože jsme byli už dávno odstěhovaní, jakési upomínky poslali do bývalého trv. bydliště, takže jsme o tom vůbec nevěděli. Mimo to se domluvil se svou mamkou, že mu na ten jeho kopanec bude přispívat min. 1.000 Kč měsíčně, což ale už dlouhé tři měsíce je dost hluboká utopii.. a já si připadám už jak debil, když mu říkám, ať se s ní domluví, že už to nemám z čeho utáhnout, protože tendle měsíc, je těch výdajů trochu víc - oprava auta před technickou, porodnice, porod, synovi angličtina na příští rok a rezerva mi totálně vymizela :( takže dle mého názoru by s prominutím, měl být rád a ne si stěžovat.

Jsme na tom podobně jako vy - máme zrekonstruovaný byt v osobním vlastnictví 3+1 přestavěný na 4+1 sice i hypo, a dvě stavebka, ale nijak závratné.
máme auto, sice 11 let staré, ale slouží dobře a všichni se vejdem.
máme za co jíst, chodíme slušně čistě oblečení, děti mají hračky a i mlsky a na kroužky a sem tam se ušetří i na nějaké vyžití - bazén, zoo, muzeum... či výlet.

Takže si myslím, že se máme dobře a mě osobně nic nechybí... snad jen to, aby manžel byl v pohodě.. a furt to neřešil.
Pokaždé když jedeme k mým rodičům, tak musí přibrzdit u autobazaru, aby se kouk a mě to šíleně vytáčí. nedokážu se nad to povznést. Přijdou mi prostě daleko důležitější věci.. .(