inteligence a geny

Inteligence člověka je do velké míry určena jeho geny. Potomek z rodiny s vysokým IQ má velkou pravděpodobnost, že jeho hodnota IQ bude také vysoká. O tom, nakolik se geny a vrozené vlastnosti podílejí na výsledném charakteru osobnosti, se ve vědeckých kruzích vedou neustálé debaty (známý spor "nature vs. nurture"). Jisté ovšem je, že i když vlastní geny ovlivnit nemůžeme, můžeme se snažit to, co máme vrozené, dále rozvíjet.

Lidská inteligence se začíná projevovat již od novorozeneckého věku a snad i v průběhu nitroděložního vývoje. Od narození vnímáme své okolí a postupně zjišťujeme vztahy příčin a následku. Učíme se manipulovat s předměty a tak využívat možnosti svého okolí. Také sociální inteligence se rozvíjí brzy – i novorozeně rozeznává své blízké a už od druhého týdne se na lidi usmívá. Dokonce tak komplexní jev, jako je mateřský jazyk, se dítě naučí neobyčejně rychle, a to bez jakéhokoliv systematického vyučování. Všechny tyto procesy se zdají být naprosto přirozené a automatické, chybí-li však dostatek podnětů z prostředí, nerozvíjí se dál.

Výchova a IQ
Výchova tedy také sehrává důležitou roli v rozvoji inteligence člověka. To, že si rodiče s dětmi povídají a čtou jim, přispívá ke zlepšování verbální inteligence, a oceňování jejich pokroků zase zvyšuje sebevědomí dětí. Lidé, kteří nebyli po prvních několik let svého života vystaveni kontaktu se společností (tzv. "vlčí děti"), nebyli již po návratu mezi lidi schopní naučit se lidské řeči ani jiným společenským návykům. S pokračujícím vývojem přebírá zodpovědnost za rozvoj schopností dítěte také škola a v dospělosti by se měl člověk starat o zlepšování své inteligence sám.

Inteligence každého člověka je specifická a v dílčích schopnostech nerovnoměrně rozložená. Některé složky inteligence víc ovlivňuje prostředí – například slovní zásobu a užívání jazyka. Výsledky neverbálních - numerických nebo prostorových úloh v IQ testech víc ovlivňují vrozené schopnosti.

Proto je důležité včas poznat, ve které oblasti člověk vyniká a ve které naopak ne. Děti by měly podstupovat IQ test už na žákladní škole (případně ještě před nástupem do ní). Tak se jejich rodiče mohou dozvědět, kde leží silné stránky jejich potomků a začít je rozvíjet co nejdříve. Mladší školní věk je na to nejvhodnější, protože dětem se v té době intelekt a jeho různé složky prudce rozvíjí. Například verbální úsudek lze procvičovat tak, že se dítěte ptáme na to, jak nebo proč se některé věci dějí.

Dále bývá IQ testování vhodné pro středoškoláky, kteří přemýšlí nad svou budoucí profesí nebo vysokoškolským oborem. V dospělém a starším věku dochází k úbytkům neuronů v mozku a změnám v různých složkách inteligence. Je dobré tyto změny monitorovat, případně prodiskutovat se svým lékařem. Dokonce i demenci (poměrně obvyklé onemocnění u starších lidí projevující se ztrátou některých intelektových schopností) lze v počátečních stádiích zmírňovat tréninkem. Kromě testů administrovaných psychology v poradnách si lze své IQ změřit i pomocí online testů na internetu.

Inteligence je tedy vrozená i rozvíjená v průběhu života. Měli bychom převzít zodpovědnost za stav své inteligence, a snažit se poznat a rozvíjet naše perspektivní stránky - a nezapomínat a trénovat i ty méně rozvinuté.