Re: Podpora kojení v nemocnici

Já jsem rodila v Havlíčkově Brodě. Záhy po porodu se zjistilo, že syn má dysfunkční sání. Dostala jsem odsávačku na stimulaci, naučili mě nakrmit ho sondou (darovaným mateřským mlékem) a docházela za mnou laktační poradkyně a neonatoložka, které ho učily správně sát. Po třech dnech jsem byla propuštěna z porodnice a bylo nám nabídnuto jít na pár dní na neonatologickou JIP, kde byly sestry specialistky se zkušenostmi s abnormalitami sání u nedonošenců. Přemístili jsme se tedy oba na jipku, kde byly ÚŽASNÉ, milé, zdvořilé a ochotné sestry, které společnými silami nakonec syna pít naučily a mě naučily ho přikládat (byla to hodinářská práce, milimetr sem nebo tam a už to nešlo). Jak nám to začalo trochu jít, dostala jsem pokyn přestat ho vážit a jet jen podle instinktu. Po třech dnech nás propustili, ale byl to ještě boj, protože po cca 14 dnech a mojí retenci se zjistilo, že syn pořád hubne. Já jsem měla bradavky jeden krvavý strup, mimino pořád brečelo... Takže jsme docházeli do nemocniční poradny pro kojící matky, kde jsme dostávali instrukce k dokrmování a k obnovení plného kojení. Naše praktická byla v tomto úplně nepoužitelná, udílela mi nesmyslné zastaralé rady a vedla blbé řeči, které jsem v zásadě jakž takž dokázala ignorovat Po dvou měsících jsme byli na plném kojení. Synovi je skoro 14 měsíců a je pořád kojený.

To vše zásluhou nemocničního týmu pod vedením neúnavné dr. Weberové, která dělala pro nás první poslední, uklidňovala, podporovala, byla pořád k dispozici na mobilu, píchala mi akupunkturu ke zvýšení laktace a tak dále.

Havlíčkův Brod - není nad něj