Re: ¨Manžel závislý na tchánovy

Analpo,zvažuju to pořád..i toho psychologa,protože poslední dobou už nějak nemůžu..odrazovalo mě od toho vlastně hlavně to,jak mi manžel pořád říká,jak mi tady nikdo neubližuje,nikdo nic nechce,že jsem jen nevděčná atd.,už tomu začínam i věřit..jenže,jak mu mam vysvětlit,že tou bezmeznou tolerancí k jeho rodině překračuju svůj vlastí stín..tedˇ máme jeden takový prodloužený víkend za sebou-přijeli minulý pátek a odjížděli včera a já cítim takovou úlevu..né ale na dlouho..nevím,jestli dokážu manžela opustit i když o tom přemýšlim..snažim se ho chápat,jak to jen jde,být tolerantní..spíš se snažim najít způsob,jak ho přesvědčit,aby barák nechal barákem,odstěhoval se se mnou jinam a sem jen jezdit,jako ostatní..možná bych pak i líp snášela i ty pitky,co má se svým otcem,protože bych věděla,že pak se vrátíme domů a vše bude,jak má být.když tady ale žijeme,neni úniku,chtě nechtě se musíme přizpůsobovat všem těm rozmarům jeho rodiny..vždycky,jakoby to ani nebyl on,je jinej a i když ve stejným baráku,jakoby jinde..snad chápeš,co myslím..rozchod je pro mě až to poslední,až když už opravdu není jiná možnost,ale já vim,že je,jen ho přesvědčit..děkuju za odpovědi,trochu pomáhá,že to můžu alesponˇtouhle cestou říct.