Jaké byste chtěly být mámy a jaké jste?

Já jsem asi hodně benevolentní. Byla jsem vychovaná hodně přísně- máma nás měla tři a byla rozvedená, jak mi jednou v dospělosti vysvětlila, musela nás neustále mít pod kontrolou a držet u úst, aby jí nic neuniklo a my něco nevyváděli. A stejně, v jednadvaceti jsem utekla z domova. Neuhlídala mě. Já vím, že jsem byla nevděčnej parchant, ale mamča nás tak hlídala, až jsme si pořádně nevyzkoušeli nic, co by si správnej puboš vyzkoušet měl, párkrát si pořádně namlít hubu kupříkladu. S nově nabytou volností jsem nadělala spoustu kravin, až v pětadvaceti jsem začala chodit s mým nynějším manželem a všechno se nějak usadilo. Asi proto se snažím nechat děti dýchat, aby se necítily jako já kdysi. Manžel mi často říká, že jsem nad věcí až moc, že mám kluky víc zkrotit. Někdy si říkám, jestli nemá pravdu. Jestli ji neměla i moje máma. Jestli to tak prostě nemá být, děti pevně držené u úst. Jestli nedělám děsnou blbost. Milion blbostí pomiliontý v životě. Jestli nejstarší syn - 4 a půl roku, není hubatý a neposlušný, protože já to s dětmi neumím. Jestli prostřední - skorem tříletý, nemluvící, intrivertní, vzteklý, není takový jen proto, že mu pouštím pohádky prakticky pořád, co jsme doma, protože on to tak chce...mimi zatím žádné následky mých pokusů o výchovu nemá....
Jenže to jsem já, nejspíš pohodlná, radši pouštím dývka abych něco doma udělala a měla na to chvíli pokoj. Já asi nemám na to, jako moje máma, pořád se dětem věnovat, nejsem jen máma, jsem i člověk...btw moje maminka úplně ztratila půdu pod nohama, když jsme postupně odešli z domu a ona zůstala jen se psem...před rokem umřela a já se na ni za spoustu věcí zlobím a za jiné ji mám moc ráda a to nejstarší hubaté dítě tu pořád nosí poslední svetr, který mi upletla a oňuchává ho a ptá se, jestli mu upletu taky takový......možná se na sebe zlobím, že neumím být dobrá máma...možná se zlobím na mámu, že se tak snažila být dobrá máma, až neměla jiný smysl života než nás....a možná se zlobím na život, být dospělá je smutný....pobíhám tu jak pošuk bytem, je tu binec a i když pořád běží ty pohádky, stejně nic nestíhám....
A tak se horko těžko vracím k původnímu záměru a ptám se víkendových drben, jak se vám daří plnit své představy o mateřství? Mně moc ne, ptž krom jiného jsem nevyrovnaná a i když si slibuju, že už nebudu, na děti ječím a pak je tulím a a a ....asi si půjdu najít nějaká přírodní antidepresiva, nevíte někdo o třezalkovém poli?
P.S. v osobním kontaktu je se mnou docela sranda