Re: Jaké byste chtěly být mámy a jaké jste?

Já teda porovnávat můžu: první v devatenácti=naprostá pohodička, perfektní těhotenství, úžasnej, milej, hodnej syn. Podruhé v pětatřiceti=je to krutý pro mně. Těhotenství bolavý, syn hodně živej, hodně vzteklej a svéhlavej, samozřejmně taky úžasnej, ale já už na sobě (skoro 38) cítím, že už to tak lehce nejde. Nemám trpělivost, jsem vzteklá,a všechno si moc beru... Tolik za mě.

Jinak zamyšlení je moc pěkně napsané, mám to hodně podobně. Mě doma jako dítě hodně bili, takže jsem se zařekla, že moje děti fyzické tresty nepoznají. No u prvního jsem to dodržela stoprocentně, u druhého už je to horší. Občas prostě plácnu přes ručičku, nebo zadek. Tolik jsem chtěla být trpělivá, hodná a nejde mi to jak bych chtěla. Ale myslím, že každá z nás dělá, jak nejlépe umí a jak to dopadne, poznáme až po letech.
Je zajímavý, že spoustu věcí, které mě ukřivdili jako dítěti, když dnes rodičům vyprávím, tak siz toho nic nepamatují. A že toho bylo!