Re: Úskalí manželství s první láskou

Náhodou je to kráné být se svou první láskou. Já potkala mýho muže na škole v prváku. Je teda o rok starší, ale nepřijde mi to. Já byla teda taky jeho první. Zkrátím to. Chodili jsme spolu a neměli vůbec žádné hádky, prostě jsme se navzájem formovali jeden pro druhého alespoň mě to tak přišlo. Bylo nám spolu moc fajn a chtěli jsme být vlastně pořád spolu. Přečkali jsme vojnu, ve 20 jsem otěhotněla a vzali jsme se. Zpětně jsme si vykládali,že bylo období, kdybychom chtěli zkusit jiného partnera, jen zkusit abychom jako mohli posoudit. Oba jsme si vzájemně potvrdili, že to byly jen takové úvahy. Dneska je nám oběma přes 30 máme tři děti a šíleně se máme rádi, vážíme si jeden druhého. A hlavně spolu o všem mluvíme. Manžel mi přijde daleko bližší člověk než třeba rodiče. Možná to zní blbě, nebo jsem to špatně vyjádřila
Hádky se občas samozřejmě vyskytnou, ale spíš kvůli prkotinám. Někdy si řeknem i něco nehezkého, ale jak říká MM, mrzí ho to už když to z něj vyletí.
Jo a plánujem spolu aktivity až děti odrostou a těšíme se na to co nám život přinese. Bych se takového vztahu nebála, záleží jestli je tam láska