Re: Střídavá péče u čtyřletého klučiny

miro, my tady pořád mluvíme o pohledu matky a o pohledu otce.... o právu matky a právu otce.... a co to dítě? Můžeme si stokrát myslet, že střídavá péče je nejlepší řešení pro dítě, ale to dítě si to v žádném případě myslet nemusí. My jsme se rozváděli, když bylo synům devět let a jediné co je na věci uklidňovalo bylo, že zůstávají bydlet ve svém bydlišti, že budou chodit do stejné školy a budou mít svoje kamarády. K tátovi chodili rádi, ale jen na ty víkendy. Teď je klukům 12 roků a po prázdninách jdou na druhý stupeň základní školy, čili budou muset změnit školu, protože na naší malé vesnici je pouze první stupeň. Mohli si vybrat, zda jezdit do školy do města, kam spádově patří a budou tam dojíždět i jejich kamarádi, nebo jezdit do jiného města (stejně vzdáleného jen na opačnou stranu), kde bydlí jejich otec (v bezprostřední blízkosti jedné školy). Táta jim říkal, že by k němu mohli po škole chodit, takže by se vídali častěji - skoro by to byl určitý způsob střídavé péče.... konečné rozhodnutí synů je jezdit do školy se svými kamarády na úkor táty. A naprosto se nedá říci, že bych je jakkoli ovlivňovala - naopak, protože i pro mě by bylo výhodnější, kdyby jezdili do města, kde žije jejich otec (a já pracuju), jenže tohle rozhodnutí je pouze na nich.
Chtěla jsem tím tedy říci, že to co nám dospělým může připadat jako úžasné řešení pro dítě, to dítěti vůbec skvělé připadat nemusí.