Re: Střídavá péče u čtyřletého klučiny

Sid,

já věřím na jasně nastavené hranice s puberťáky, stejně jako i s ostatními členy rodiny, obzvlášť pak dětmi.

A nepochybuju, že dotyčná puberťačka je rozmazlená a hbitě využívá situace, že se její otec své partnerky nezastane. Jak velká manipulátorka to je a jak moc ji vidí černě Simona, to je otázka.

Je mi jasné, že je to těžké, ale bez alespoň nějaké domluvy s otcem to nepůjde, to je první věc. Z pozice macechy, kterou otec nepodporuje, prostě nemá možnost vytyčit hranice typu "třikrát týdně umyješ nádobí". Potřebuje spíš hranice typu "vlastně po tobě nic nechci, ale ty ode mně taky nic nečekej" - což se realizovat dá bez podpory partnera, protože v tom případě prostě koná či nekoná Simona, kdežto jinak musí donutit konat či nekonat dotyčnou slečnu, což je řádově těžší úkol.

Ostatně mně se s vlastní puberťačkou osvědčila tahle strategie taky. Nemyješ nádobí? Nemáš čas zajít nakoupit? Sorry, já nemám čas ti vyprat.

U Simony vidím opravdu jako další problém to, že z pozice "vzájemně se nesnášíme" se rozumně fungující domácnost buduje blbě a pubertální mládež má obecně víc energie a razance do sporů než dospělí. Myslím, že Simona potřebuje poodstoupit od situace a přestat tu holku vnímat jako třídního nepřítele (ačkoliv má jistě mnoho pochopitelných důvodů), a pak nastavit klidně a zřetelně své hranice, jinak se z místa nepohne.