Re: Mám dát ještě šanci vztahu?

Aneko - díky, úplně se tu
Nadhled v situacích, které se mě osobně nedotýkají, je jedna věc, realita ve chvílích, kdy jsem do toho bytostně zatažená, věc druhá.
Tvůj postoj naprosto chápu. Taky nejsem člověk, který odpouští a zapomíná. Ale naštěstí dokážu jít dál. To ty nejspíš taky...
Pochopitelně se ohlížím, vrací se mi ty děsivý stavy, ale postupem času je to přece jenom lepší a lepší. Nejsem paranoidní a za každým pípnutím mobilu v deset večer nevidím zástupy milenek. Kdyby mě pokračování manželství mělo takto "ničit", nezvládla bych to. Bezprostředně "po té" to ale bylo šílený.
Teď bych to celý připodobnila ke stavu, kdy máš na těle velkou jizvu připomínající bolestný zážitek. Nejsou s tím spojené žádné vysloveně vážné fyzické následky, ale prostě tam je - ve dne v noci, den za dnem.
A ty rejpavý poznámky, který jsem za poslední roky nevyslovila, ty by vydaly na tlustou tetralogii. Ty vyslovený na průměrnou novelu.