Re: Zazvonili byste u cizích dveří?

Koupili jsme vilku ze 30.let v pohraničí - už jako x-tí majitelé. Zrovna když jsme dělali takovou tu hlavní rekonstrukci, ještě než se pořádně nastěhujem = nikde nic, jen matrace na zemi, všude bordel, neměli jsme tehdá ani linku v kuchyni ještě... atd., tak se tu stavovala paní s pánem, že jestli by se mohla podívat dovnitř, že ten dům postavil její tatínek a když jí bylo asi 12, tak je po válce odsunuli do neměcka. No styděla jsem se strašně za to, že vlastně nic není v cajku, je tam bordel, ale pustili jsme. Paní byla nadšená, chválila nás, jak to bude pěkný, až se to všechno opraví (zaseká topení, elektrika, okna se zrovna měnila ...atd. a že tu jsou ještě původní parkety, co tatínek pokládal a jsou stále ok. Měla radost, že barák neschátrá a že spousta věcí zůstala zachována (teda jako pokoje a parkety, nábytek tu nebyl žáden) i říkala, kde co měli oni ... nakonec to bylo fajn, popřála nám, ať se nám tu dobře bydlí a odjela.
Sama za sebe - kdyby to byl dům, co postavil můj muž/táta/děda ...atd. a já po x letech se dostala na ta místa, asi bych byla zvědavá a optala se ,jeslti si to můžu zase projít. Pokud by mě k tomu domu žádné vlastní vzpomínky nepojily, dovnitř bych asi ani nechtěla.