Re: Zazvonili byste u cizích dveří?

aachje,
no, já na ní nedala moc v ničem, i když je fakt, že spoustu jejích zemitých pravd jsem přijala za svý... ale byl to nejbližší člověk, kterýho jsem měla. Měly jsme dost zvláštní vztah, málokdy jsme o tom mluvily, ani jedna jsme nebyly typ, co by dokázal dávat svoje city najevo, nepamatuju si, že by mne pohladila, pomazlila, ani jako dítě jsem to nezažila, vrcholem lidský intimity mezi náma bylo, že jsme si přály "dobrou noc a sladké sny"... ale vím, že mne měla ze všech lidí nejradši a já to s ní měla stejně. A s ní pro mne umřelo úplně všechno. Byla moje máma a můj domov. Ti, co to věděli nechápali, jak můžu zvládnout řeč v krematoriu u její rakve (nesnesla bych, aby o ní žvanil nějaký najatý panák, který ji vůbec neznal), ale v tu chvíli už to bylo jedno, byl to prostě konec.