Re: Uspávání kojence

sun - každá rada je drahá, ale nejsi v tom sama.

Myslím si, že je to i o povaze dítěte. U prvních dvou dětí jsem tohle až tak nezažila - první sice byl nespavej, ale mohla jsem ho vozit v kočáru a dokud jsem s ním byla venku spal , doma v postýlce přes den teda nic moc. Od roku vůbec nespal po o a je celkově ranní ptáče a moc toho nenaspí...
Druhý syn - spal úžasně, to byla taková paráda a do dneška dobře spí!

S třetím prckem zažívám peklo, protože sám se uspat nechce, jen na mně by spal a takhle to nejde praktikovat. Takže bojujeme a to už od jeho narození... S tatínkem řev, s maminkou vítězoslavný úsměv, dám do postýlky , kočárku, lehátka - šílený řev. Vezmu - úsměv, prso - spí. Odložím - vzbuzení a řev.
Když mám nervy - vydržím, ale usne chudák vysílením, spocenej je, naštvanej, já vyštavená. Venku lidi na mě koukají, proč to mimino tak děsně řve.
Nebo je to podle jeho, já nic neudělám, mám ho v náručí, kojím, bolí mě záda, ale je ticho a prcek spí. Viz dle poslední návštěvy u tchyně , kdy všichni kolem něj skákali, mohla jsem se mu věnovat na 100% a uspávala jsem ho jak jinak než ve velké posteli u sebe- vy máte tak sladké miminko, to ani nemůže brečet. Poznámka mého muže - ne on nikdy nebrečí, on jen vříská...

Rozumím ti a držím palečky!